U VÁS DOMA I U NÁS...

365 DNŮ V ROCE...

SLUŽBY OD "A" DO "Z"...

TKS 2018         647 051,- Kč         DĚKUJEME!!!

Lidé hrozenkovské Charity   -    AGENTKA 007

O hrozenkovské Charitě se toho již poměrně dost napsalo a ještě napíše. Kdo jsou ale ti lidé, jež pro Charitu, nezřídka i více než deset let, pracují? Proč to dělají? Že by nenašli uplatnění jinde? Jsou opravdu profesionálové? Tak nejen na tyto otázky se bude snažit odpovědět cyklus příběhů, který vám budeme pravidelně na tomto místě přinášet. Postupně v něm představíme úžasný lid hrozenkovské Charity, v pořadí jež určil los. Tou první je pečovatelka  DANA KOCURKOVÁ.

P1260112

 

 

Sledovala jsem ji jednou v autě, když rozvážela po Kychové obědy. Proplétala se cestičkami rychle jako agent 007. Se stejnou mrštností vybíhala s obědy, často jsem jen stěží zaregistrovala její ve slunci zářící mahagonové kadeře. „Nevidím dobře, ale ten její úsměv uvidím vždycky,“ říká na adresu „své“ pečovatelky Danky pan Josef. „Už bych aj umřel, ale ona, ta dobrá duša pečovatelská, mňa furt drží při životě. Tak co mám dělat,“ směje se bělovlasý muž. Dana Kocurková (45 let) je vdaná, má tři děti, muže a žárlivého psa. U Charity pracuje už dlouhých 13 let. „Byla to jedna stará paní z Huslenek,“ reaguje na mou otázku, kdo z klientů se jí nejvíce dostal „pod kůži“. „Víš, ona byla hodně svá, vlastně až zlá. Nikdo k ní nechtěl jezdit. Byla postrachem pečovatelek. My dvě jsme si ale nakonec nějak sedly. Ona se těšila na mě a já zase na ni,“ přiznává D. Kocurková a vzpomíná na příhodu, která se jí před deseti lety stala. „Měla jsem zrovna jet na návštěvu k této paní, ale cítila jsem, že se mnou není něco v pořádku. Půlka obličejebylo jako mrtvá, ani ruka nefungovala, jak měla. Tušila jsem, že by mohlo jít o mozkovou příhodu.“ Bylo nutné jet okamžitě do nemocnice. Danka však ještě předtím uskutečnila návštěvu u „své“ klientky. „Nemohla jsem připustit, aby se jí tam objevil zničehonic někdo cizí. To by neunesla,“ vzpomíná pečovatelka. „Vysvětlila jsem jí, proč za ní teď bude jezdit nejspíš někdo jiný a slíbila, že se vrátím.“ Svůj slib splnila. Po zotavení, jednalo se totiž skutečně o mozkovou příhodu, se do Charity opět vrátila a dál pracuje jako pečovatelka ...„Protože mě to baví,“ směje se. „Mám ráda staré lidi, nabíjejí mě, dodávají sílu. Kdyby nebylo toho papírování, je to ta nejúžasnější práce na světě.“

RENATA HOLČÁKOVÁ, snímek JOSEF VRÁŽEL