U VÁS DOMA I U NÁS...

365 DNŮ V ROCE...

SLUŽBY OD "A" DO "Z"...

"Těžký" život koledníků aneb Jeden den se Třemi králi

"Těžký" život koledníků aneb Jeden den se Třemi králi

Bylo skoro poledne a únava i prázdná břicha o sobě dávala vědět. Další meta - hospoda. Jen Tři králové překročili práh přeplněné restaurace a začali zpívat, ocitli se v "palbě" blesků mobilních telefonů a fotoaparátů. Na závěr sklidili i potlesk od všech přítomných hostů. Také do kasičky něco přibylo. Posilněni obědem, vystřelili jak blesk přes zelenou louku. Po sněhu ani památky. To loni na stejném místě zažili silnou vánici a mínus 18 stupňů.

 

 

"My tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšujem vám....," zpívali všichni tři s velkým nasazením a některé ze stařenek doslova dojali k slzám. Možná právě proto, se jich velice dotklo, když jim jedni zavřeli dveře před nosem, hned po první sloce. "Proč to udělali?" uvažoval nejstarší ze tří hochů, devítiletý Marek. "Copak neví, kolik nás to zpívání stojí sil?" hlesl a alespoň na zavřené dveře ukázal velký nos. Zbylí dva králové nezůstali po zadu.

26695129_10209228372980191_1185886126_o

Bylo skoro poledne a únava i prázdná břicha o sobě dávala vědět. Další meta - hospoda. Jen Tři králové překročili práh přeplněné restaurace a začali zpívat, ocitli se v "palbě" blesků mobilních telefonů a fotoaparátů. Na závěr sklidili i potlesk od všech přítomných hostů. Také do kasičky něco přibylo. Posilněni obědem, vystřelili jak blesk přes zelenou louku. Po sněhu ani památky. To loni na stejném místě zažili silnou vánici a mínus 18 stupňů.

"Chcete zazpívat?" zeptal se Marek rodinky, kterou potkali na silnici a hned se do toho pustili. Lidé byli nadšeni a vmáčkli do pokladničky bankovku, zatímco jejich dvě malé děti si pobrukovali s králi. Ten menší nedokázal spustit oči z černého Baltazara. Přidružili se další kolemjdoucí turisté - ze Slovenska. Neustále opakovali, jak je dobře, že takto zachováváme tradice a ještě pomáháme bližním. Než se rozloučili, vousatý pán ještě přejel prstem Baltazarovi po tváři. "To mám pro štěstí," smál se. (že by si ho spletl s kominíkem? :o))

Posledních pár domů a mají hotovo. Je vidět, že paní domácí už na krále čekala. Přinesla pečlivě připravené balíčky pro každého krále - spousta sladkostí a taky nějaký ten peníz. "Krásně jste zpívali, jen co je pravda, kluci šikovní jste. Ještě mi to tady přepište," ukazuje na futra. "A příští rok se zase stavte. Slibujete?" špitne se slzami v očích.

Hodina pokročila a únava se hlasí. Zapomenout na ni jim pomůže zvláštní setkání, které všechny tři kluky evidentně zasáhne. Oklikou je doběhne hoch, už podle vzezření je znát, že bohatstvím nepřekypuje a nejspíš i churaví. "To jsem rád, že jsem vás dostihl, včera jsme se minuli," říká nesrozumitelně a tlačí do kasičky dvě papírové bankovky. "Děkuju vám, moc, moc, moc," hlesne a byť se těžko pohybuje, zmizí tak rychle, jak rychle se objevil.

Najednou se debata tří králů točila pouze kolem gesta onoho mladého muže. "On je asi moc nemocný, neměl vůbec přední zuby..." "A taky je moc chudý, měl málo oblečení a stejně dal velké peníze." "Možná, že teď nebude mít, co jíst?" "Proč on dal tak moc, a ti lidi v restauraci míň?" "On musí mít velké srdce a Ježíš mu to oplatí. On všecko vidí."

Skupinku koledníků dohonila parta výrostků z lyžařské školy: "My tři kráááálovéééé jdeme k váááám," zanotovali posměšně. "Oni si z nás dělají srandu," špitl Matteo. "Neposlouchej je, jsou to puberťáci," hlácholí kamaráda Marek. "A co to je puberta?" opáčí Matteo. "To je to, co má můj brácha," ukončil debatu Marek.

"Můžu se s váma vyfotit?," skočila jim do řeči turistka vycházející z muzea. Králové nahodili své pózy, poděkovali a svorně si přiznali, že už jsou fakt unavení a že se těší, jak si konečně doma zahrají na počítači. Své koledování totiž právě dotáhli do zdárného konce. "Jé dvoukoruna. To mám pro štěstí," jásal Kuba a zvedl z chodníku minci. "Hoď ji do pokladničky," přesvědčoval ho Marek. "Ale to mám pro štěstí, " nevzdával se Kuba. Ale ani Marek: "Když ji dáš do pokladničky, tak třeba někdo hladový si za to bude moct koupit rohlík. A to teprv bude štěstí..."

(ren)