U VÁS DOMA I U NÁS...

365 DNŮ V ROCE...

SLUŽBY OD "A" DO "Z"...

Dušičkové zamyšlení

Dušičkové zamyšlení

Milí přátelé,

v úvodu musím předeslat, že je spousta krásných témat, o kterých by se dalo psát, ale smrt k nim zrovna nepatří. Je to téma, o kterém se běžně nemluví, ale k „dušičkovému času“ patří.

V tomto čase více než kdykoliv jindy vzpomínáme na ty, kteří už nejsou mezi námi. V této souvislosti se mi vybavila vzpomínka na jednu klientku novohrozenkovské Charity, paní Františku. Byla to upracovaná paní, která měla za sebou těžký život, ale zachovala si víru i veselou mysl. Před pár lety jsem byla u toho, když paní Františce selhalo srdce. Rychle první pomoc, sanitku, převoz do nemocnice atd. Paní Františku se podařilo zachránit. Když se vrátila z nemocnice, řekla jsem jí, jak moc jsem ráda, že je zpátky. A přiznala jsem se, že jsem měla strach, že umře. Ona mi s úsměvem řekla: „Ale cérenko, ty sas bála? Já ne.“ Tak jsem se jí zeptala: „Vy se nebojíte smrti?“ „Já? Ne. Opravdu. Život jsem neměla lehký, ale Pána Boha aj lidi kolem sebe jsem měla ráda, tak čeho bych sa bála. Roky už jakési mám, tak jestli si mňa Pán Bůh zavolá dnes anebo zítra, na tom až tak nezáleží.“  Pán Bůh si paní Františku zavolal za rok. A věřím, že se dočkala naplnění Jeho příslibu: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ (1 Kor 2, 9). Takže – milovat Boha a své bližní - jak „jednoduchý“ recept proti strachu ze smrti, na přebývání v nebi, na svatost. Francouzský kněz H. Lacordaire to potvrzuje, když říká: Svatí milovali. V tom je celé jejich tajemství. Možná si řeknete – svatost – tak to se mně opravdu netýká. Ale sv. Jan Maria Vianney dodává, že ani svatí nezačali všichni dobře, ale všichni dobře skončili. Abychom dobře skončili, to bych přála nám všem. A i když jsme třeba dobře nezačali, pokud máme ještě čas, dobře ho využijme. Je smutné dívat se na člověka, který si svá provinění donese až na „smrtelnou postel“ a trápí se, protože v životě ublížil, zranil, rozhádal se s lidmi kolem sebe. Ale ani tady není pozdě. Nikdy není pozdě dát věci do pořádku. A obrátit se k živému, milosrdnému Bohu, který na člověka čeká. Člověk smířený s Bohem i lidmi pak odchází z tohoto světa jako paní Františka – bez mučivých úzkostí a strachu, odchází s pokojem v srdci.

Chceš vědět, co je v nebi? Není tam nic, co nechceš a je tam všechno, co chceš, píše sv. Bernard. Vyprošujme si od našeho nebeského Otce potřebné milosti, abychom k Němu do nebeského Jeruzaléma, kde je náš druhý domov, doputovali. A spolu se všemi svatými, kteří jsou chloubou církve a naši zastánci a pomocníci, s Ním přebývali. Na závěr rada jednoho ze svatých, sv. Jana Bosca: Drž se pevně Boha. Buď jako ptáček, který nepřestává zpívat, ani když se pod ním zlomí větev. Protože ví, že má křídla.

Marie Fedorová, pastorační asistentka