20. února 2026
Co se děje u nás?
Popeleční středa u nás
V den Popeleční středy jsme prožili dvě mše svaté. První v Denním stacionáři Slunečnice, kterou celebroval P. Ján Rušin a v Domě pokojného stáří, P. František Kantár. Děkujeme tímto všem našim farářům, kteří docházejí do našich služeb, do našich domů, za klienty, za námi samotnými. Odcházeli jsme povzbuzeni, s popelcem na čele. "Prach jsi a v prach se obrátíš."
Jako by tento den šel proti duchu doby. Zatímco jsme zvyklí plánovat růst, výkonnost a neustálé „víc“, najednou stojíme tváří v tvář popelu. Popeleční středa nepřináší oslavu, ohňostroj ani sladkosti. Přináší ticho, symbol kříže na čele a větu o pomíjivosti. Žijeme v kultuře, která smrt a konečnost vytěsňuje. Stárnutí se retušuje, chyby se mažou, slabost se skrývá. Popeleční středa jde opačným směrem. Symbol popela říká: Nejsi nesmrtelný. Nejsi všemocný. A není to útok na lidskou důstojnost – je to návrat k pravdě. Tento den otevírá čtyřicetidenní období zvané Postní doba. Tradičně je spojené s omezením, půstem a sebereflexí. V době permanentního rozptylování působí téměř provokativně. Proč si něco odpírat, když si můžeme dopřát? Proč se zastavit, když svět běží dál? Paradoxně může být přiznání vlastní křehkosti osvobozující. Když přijmu, že nejsem dokonalý, že dělám chyby a že můj čas je omezený, přestanu se honit za iluzí absolutní kontroly. Popel na čele není stigma. Je to připomínka reality. A realita – i když bolí – je zdravější než lež. Někdo může namítnout, že jde o čistě církevní záležitost. Ano, její kořeny jsou hluboce křesťanské. Ale její poselství přesahuje hranice kostelních zdí. V době klimatických krizí, válek a nejistoty si stále víc uvědomujeme, že nejsme pány světa. Symbol popela tak může oslovit i ty, kdo se s vírou neztotožňují. Připomíná odpovědnost, pokoru a potřebu proměny. Nejen kosmetické změny, ale skutečné vnitřní přehodnocení.
