1. listopadu 2025
Co se děje u nás?
Možná jste společenští a nechcete celý den trávit sami doma. Možná už hůř slyšíte, pomaleji vstáváte, občas něco zapomenete, ale pořád chcete žít naplno a jen k tomu potřebujete trochu podpory. Nebo možná prostě vnímáte, že Vaše pozornost není taková, jako před rokem a přemýšlíte, zda jsou ve Vašem okolí nějaké možnosti pro udržení kondice. V Halenkově už přes dvacet let existuje Denní stacionář Slunečnice, ve kterém se nejen senioři setkávají ke společným aktivitám. V současné době máme volnou kapacitu a zveme nové zájemce, kteří by si chtěli tuto službu vyzkoušet.
Komu stacionář nejvíce pomáhá?
- Seniorům, kteří potřebují péči, žijí s rodinou, ale přes den zůstávají doma sami. Členové rodiny se tak mohou věnovat svému pravidelnému zaměstnání, zatímco jejich blízký má po většinu dne u nás společnost, péči i smysluplný program.
- Lidem, kteří zatím nepotřebují větší péči od druhých, ale začínají pozorovat lehké zapomínání nebo pomalejší myšlení. Paměť se dá trénovat – ale jen když má člověk kolem sebe smysluplné podněty. Samota nebo dlouhý čas u televize paměti a myšlení neprospívá.
- Těm, kdo mají značné omezení pohybu nebo samostatnosti a třeba čekají na pobytovou službu. Ve stacionáři můžou být do té doby v bezpečném prostředí
s odborným dohledem. - Mladším lidem s různými zdravotními omezeními (duševní, mentální, tělesné).
Často slýcháme tyto obavy, se kterými umíme pomoct:
- „Stacionář je drahý.“
- Cena pobytu vychází průměrně na 400 až 500 Kč za den, a to včetně oběda.
- „Musel/a bych chodit každý den a to nechci.“
- Domluvíme se individuálně, třeba jen na jeden nebo dva dny v týdnu. Služba je zde pro klienta a podle toho se domluvíme na četnosti docházky.
- „Nemám se tam jak dostat.“
- Zajišťujeme dovoz i odvoz uživatelů.
- „Ještě na tom nejsem tak špatně, abych chodil do Charity.“
- Nejlepší čas začít je dřív, než člověk ztratí chuť něco dělat. I pomoc a podpora ze strany služby je efektivnější. To ukazují i výzkumy – čím dříve se začne paměť trénovat, tím déle vydrží.
- „Ve stacionáři ztratím svobodu.“
- Veškerý program je dobrovolný, uživatel si rozhoduje sám za sebe. Nemusí se všech programů účastnit, může využít odpočinkovou místnost nebo venkovní prostory, v průběhu dne si zdřímnout nebo navštívit své známé ubytované v téže budově.
Zajímá Vás to? Přijďte se podívat. Domluvte se s námi na první nezávazné návštěvě. Stačí zavolat vedoucímu služby na telefon 739 507 126. Zde Vám řekneme další informace, nebo se rovnou domluvíme na společném setkání.
 |
 |
Paní Markéta celý život strávila mezi lidmi. Ozval se nám její syn, že má o svoji maminku obavy, protože začíná zapomínat. Společně se setkali se sociální pracovnicí stacionáře. Paní Markéta byla dobré mysli, domnívala se, že to její syn přehání, ale i tak chtěla stacionář vyzkoušet. Po prvních návštěvách stacionáře bylo zřejmé, že její zapomínání je opravdu spíše občasné. I tak mělo využívání stacionáře smysl. Její syn často pracovně odjížděl z domova a paní Markéta by zůstávala několik dní v týdnu sama v bytě. Tím by jednak prožívala samotu, ale také by jí významně ubylo podnětů, které kolem sebe má. Je velmi pravděpodobné, že bez podnětů ve stacionáři by nemoc postupovala rychleji.
Do stacionáře dochází již několik let. Častěji jí utečou myšlenky nebo při řeči hledá slova. Četnost návštěv ve stacionáři se lehce zvýšila, protože potřebuje větší dohled. Přesto je míra její samostatnosti navzdory jejímu věku stále velká a těší nás, že stacionář je jednou z příčin její dobré kondice.
Vojtěch Petroš,
vedoucí Denního stacionáře Slunečnice
