Dobří holubi se vracejí. A tak se k nám po letech vrátila Dana Haferníková. Nastoupila na pozici Vedoucí Charitní pečovatelské služby a osobní asistence. Co ji přivedlo k práci v neziskovém sektoru, jaká by chtěla být vedoucí a při čem si dobíjí baterky? To všechno se dovíte na následujících řádcích.
- Jak dlouho pracuješ v Charitě Nový Hrozenkov?
Skoro 2 měsíce :) - Nekecej…
Dobře. Už před 5 lety, jsem mohla být 2 roky součástí „Domečku“ (Dům pokojného stáří) jako sociální pracovník.
-
Co tě přivedlo k sociální práci nebo spíše k práci v neziskovém sektoru?
V době kdy jsem studovala zdravotní školu ve Vsetíně, tak mě začaly zajímat některé komplikovanější otázky. Přišlo mi, že v nemocnici se všechno nevyřeší. Člověk je bio-psycho-sociální bytost a podle mě ke svému „zdraví“ potřebuje víc, než jen vyšetření a léky. Proto jsem začala studovat VOŠ Caritas sociální a humanitární obor. Je to škola se širokým spektrem předmětů. V té době jsem poprvé vyjela na zahraniční praxi do Gruzie. Pracovala jsem tam s vnitřně přesídlenými uprchlíky, kteří se museli kvůli konfliktu vystěhovat z Jižní Osetie a Abcházie. Pro mě nejen vzdělávací období, ale i kreativní. Ujistila jsem se v tom, že je pro mě sociální práce a humanitární pomoc to pravé. -
Proč si z „domečku“ odešla?
V domečku jsem trávila spoustu svého času. Pro klienty je Dům pokojného stáří opravdu domov. Já jsem se snažila jim ten domov co nejvíce zpříjemnit. Spolu s vedoucí služby jsme organizovali různé výstavy a přednášky. A protože nikdo můj zápal nebrzdil, tak jsem na chvíli potřebovala vypnout. Koupila jsem si letenku do Peru a domluvila si dobrovolnickou činnost na kafe farmě a v hluboké džungli. -
Máš nějaké první postřehy a dojmy?
Z charity? Více odborných pracovníků – fundraiser nebo třeba tvoje pozice PR, což je příjemné, před tím jsme si to dělali všechno sami. -
Jaká by si chtěla být vedoucí?
Jako vedoucí chci být nad věcí a mít pochopení. Pomoct naší společné Valašské misi. Být pracovníkem v sociálních službách, to není jen tak. Kdo někdy zkoušel pečovat o více lidí, pochopí. Je to úctyhodné řemeslo. Naše práce není jen o vyplněných úkonech. Pro některé lidi jsme jediný kontakt za celý den (korona/nekorona), takže je to často i o sdílení dojmů a zážitků. Občas mi přijde, že se na nás, tady na těch pár dědinek, trošku zapomíná. Náš terén je plný kotárů, to se nedá porovnávat s terénem ve městě. Proto bych chtěla co nejvíce přiblížit tuto službu a její specifika v našem kraji nejen široké veřejnosti.
-
Co pro tebe teď slouží jako restart? Při čem odpočíváš?
Několika denní chození po horách v různých obdobích, pěstování rostlin, různé sporty, otužování…
- Děkuju, že sis na mě udělala čas.