19. března 2021
Články
Na Domě pokojného stáří přivítali jaro spolu s nečekanou návštěvou. Na chodbách se ozývalo nemotorné klopýtání i tenoučké mečení.
Malé kůzlátka potěšili opravdu všechny.A tak se z obyčejného den stal den neobyčejný. Malé kozičky se nechali chovat v rukách, hladit, některým uživatelům lezli až do vyhřáté postele. Na konci dne se ale bohužel museli naši klienti s kůzlátky rozloučit. Všem bylo trošku smutno.“ Klidně bychom si je na domečku nechali, „ říká pán V. „Já bych jim nosila ze zahrady trávu,“ usmívá se paní S. a ještě naposledy pohoupá kůzlátko v náručí.